Zatím se chová, jako bychom jeli na odpolední výlet do Průhonic. Již od Náchoda se neustále ptá, kdy už tam budeme.

Jára Cimrman, se zde vyskytl při jedné ze svých toulek po Čechách. Při ceste z Řípu na Blaník přehlédl za obci Tatce nenápadnou odbočku do Chotutic a omylem došel až na pečecké nádraží. Od místních lidí se doslechl, že si může svoji cestu zpříjemnit jízdou právě dokončenou lokální drahou Pečky - Kouřim a to krásným údolím říčky Výrovky.
Cesta příjemně ubíhala. Až těsně před obci Chotutice u místního lomu (dnes přírodní památka Lom u Radimi), byl vláček nucen náhle zastavit vlivem sesunutého kamení, které zablokovalo trať. Při jeho přelézání si všiml nádherných tvarů mořských hub. Korálnatců, ramenonožců a mlžů. Díky jeho všímavým očím, se zde později dařilo nacházet spoustu krásných zkamenělin.
Jára se zde ale moc nezdržoval a vydal ne pěšky podél říčky Výrovky. Její neuvěřitelné meandry vinoucí se mezi stráněmi přilehlých kopců a třpytící se voda u splavu ho přímo uchvátily. Spokojen se svým rozhodnutím pokračovat pěšky, narazil za obcí Chotutice na pramínek, který stékal ze stráně.
Zde si odpočinul a po napití vody z pramene pronesl tuto památnou větu, hodnou mistrova nedozírného génia:
„Voda, vodička, vodička všeho živého matička“
Po krátkém odpočinku na tomto místě pokračoval dál kolem Chroustovského mlýna a nádherných skal (dnes přírodní rezervace Stráň u Chroustova a Stráně u splavu). Poté došel až do vesnice Vrbčany, kde již byl přistaven náhradní vlak. Tím pokračoval do Kouřimi a dále pak až na památnou horu Blaník.
Zde se pak mistr inspiroval k napsání loutkové epopeje Blaník.
Tento historický fakt se zachoval pouze v ústním podání. V mém ústním podání….