Já bych si s dovolením taky vzal.

Ted už ale opravdu žerty stranou tohleto, už mě to na mou duši žádná legrace…
Pane Pulec, já jsem znal nějakýho doktora Žabu, nejste vy jeho syn?
Inu, já vyrůstal, jak vidíte, blíže matčinu srdci, kdežto bratr Drsoň se usadil u zažívacího traktu.
Já se tady pánu Daňkovi podívám na Ptáčka.
Včera odpoledne jsem nabyl jistoty, že si přestávám rozumět. To přesně odpovídá mým výpočtům, podle nichž jsem se předběhl o takových 17 až 18 let. Nezbývá, než abych si zachoval chladnou hlavu a počkal, až mne doba zase dožene.
Po sedmihodinovém letu na Brusel přistáli vlivem protivětru nedaleko Varšavy.
Dovolíte, abych vám potřásl pravicí?
Železná zásoba je nedotknutelná...a kromě toho jsme ji snědl včera…
Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…
Kdo chvíli močil, již močí opodál…
Ale on dupal a dupal stále dál. Pořád. Neřád.
Zkuste to bez drátů, drahý Marconi.
Ty nejsi Vlasta, ty jsi Vlasta.
Učí se dobře, to nemohu říct…
Nebude ostuda, když tu každý uroníme kroupu.
Blboune blbá, hluchá, nadřízená…
Debil, blbeček, debil, blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva blbečci vedle sebe.
Autor tak vlastně zastává názor, který zároveň vyvrací. To samozřejmě ještě tenkrát vzbudilo rozpaky, nemyslete si.

Věřte, není nic trapnějšího, než když mé přivolají k mrtvole, která nezanechá závěť. To bych ji nejradši zabil.
Možná si říkáte, proč taky nepřemýšlím. To proto, že já to organizuju.
Mráz je nejlepší děda!
Jsem přenošené dítě, milostpaní. Když jsem se narodil, bylo mi dvanáct let.
Včera odpoledne jsem nabyl jistoty, že si přestávám rozumět. To přesně odpovídá mým výpočtům, podle nichž jsem se předběhl o takových 17 až 18 let. Nezbývá, než abych si zachoval chladnou hlavu a počkal, až mne doba zase dožene.
Náčelníkovi se spustila rýma, mně se ozval žlučník a Frištenský ztratil obojek.
K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří především dvě vady, komplementárně spojené. Jsou to: neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit.
Co se týče kabinetních pomůcek a modelu, jde mi vždy o to, aby si i ti nejnevšímavější žáci pomůcky všimli. Proto například při výkladu o veverce používám zásadně vycpaniny klokanice, ovšem se zašitou kapsou. Veškeré červy demonstruji na hadech. Mikroskop nepotřebuji.
Nedám si dnes odpoledne viržinko, neplačte, sami jste si to zavinili.
Kousl učitele do ruky, když jsem jej káral.
Václave, jak dlouho ještě budeme driftovat?
Já bych si s dovolením vzal. Já bych si s dovolením také vzal. Já bych si s dovolením také vzala.
Historická bitva, často napáchá větší škody v učebnici, než na válečném poli.

V této světnici r. 1905 oslavil Silvestra.
Podle záznamů zdejšího zvoníka tu i přespal, neboť bylo nad jeho síly sejít z věže dolů.

FENOMÉN CIMRMAN
Také letos je to 120 let, co se Jára Cimrman narodil.
Díky matrikáři IV. vídeňské farnosti Franzi Huschkovi, který prováděl většinu zápisů ve stavu opilosti, nelze dodnes s jistotou říci, zda se manželům Marlen a Leopoldu Cimrmanovým narodil v mrazivé únorové noci roku 1856, 1864, 1868 či 1883. Matrikářův nejistý rukopis připouští i rok 1884. Takže i v příštím roce tomu bude stodvacet let, co se Jára Cimrman narodil.
Jeho stopy nacházíme v nesčetných zemích téměř všech světových kontinentů: Americké vládě předkládá projekt Panamského průplavu včetně libreta stejnojmenné opery.
Reformuje haličské školství.
S hrabětem Zeppelínem konstruuje první vzducholoď' s tuhou konstrukcí ze švédské oceli a s gondolou z českého vrbového proutí.
V těžkých podmínkách tamních Alp zavádí (a po nějaký čas také vykonává) funkci porodního dědka.
Zkoumá život polárních Samojedů a na útěku před vyhladovělým kmenem Mlasků mine Severní pól o pouhých sedm metrů.
V Paraguayi zakládá loutkové divadlo.
Ve Vídni kriminalistickou, hudební a baletní školu.
Vede obsáhlou korespondenci s G. B. Shawem, na níž bohužel zarputilý Ir neodpovídá.
Vynalézá jogurt.
Nezištně pomáhá řadě světových velikánů: manželům Curieovým nanosí do sklepa na vlastních zádech pětačtyřicet puten smolince, prof. Burianovi asistuje při prvních plastických operacích, Edisonovi předělá pupík na objímce jeho první žárovky, Eiffelovi sežene podnájem, Čechovovi pochválí knihu povídek a pohnojí višňový sad.
V Čechách dosahuje Cimrmanovo životní dílo vrcholu. Jako kočovný dentista prochází snad všemi kouty naší vlasti. Český lid ochotně otvírá ústa a svěřuje se mu se všemi starostmi a trampotami. Z toho pak Cimrman těží látku pro své nesmrtelné divadelní hry. Jsou to dramata takové umělecké síly, že ani nemohla být svými současníky pochopena. Když se po mnoha desetiletích zaskvěla na scéně, celá řada literárních vědců začala o Cimrmanově existenci pochybovat a označila jeho dílo za liptákovský podvrh podobný podvrhu zelenohorskému a královédvorskému.
Na to je jednoduchá odpověď. Který z našich soudobých spisovatelů by byl schopen dílo takové velikosti vytvořit? Žádný. K takovému činu by se museli spojit nejméně dva. Ale i ti by museli být alespoň průměrně geniální....