Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá.

„Ale proč to všechno vyprávím. Jednoho dne se Cimrmanova láska ke slepici nečekaně střetává s nenávistí k potkanům. Vejdete-li dnes do jeho liptákovské světničky, najdete tam v levém dolním rohu, je to hned za kamny, zbytky potkaní nory. Když Cimrman zjistil, že se mu potkani prohlodali až do bytu, okamžitě instaloval v protějším horním rohu důmyslné protiopatření. Jednalo se o dosti složitý samostříl:
dr. ing. Hraběta hovoří o tak zvaném čakovickém praku."
ČAKOVICKÝ PRAK
Ale když už jsme u toho, já uvedu na pravou míru jeden hrubý omyl, který se už léta drží v odborné literatuře, zejména v zahraniční. Totiž někteří zahraniční badatelé se nám domnívají, že Cimrman nazval tento prak čakovickým proto, že ho snad vynalezl v Čakovicích.
Což je nesmysl (Hraběta: „Bylo to v Kralupech nad Vltavou") bylo Brandýse nad Labem. Ovšem první zkušební střela vypálená z Brandýsa (Hraběta-naráz: „Dopadla v Čakovicích"). Dopadla, ano, v Čakovicích. Proto tedy Čakovický prak. Čakovický prak byl nabit šrouby, tzv. podkováky (Hraběta: „Pazdery“) které si Cimrman opatřoval u kováře Pazdery. Všechno tady mám podchyceno, pane doktore, inženýre. A ten prak byl spojen s ústím potkaní nory dlouhou houslovou strunou… ááá. Strunou á. A stačilo nepatrně o strunu zavadit, protože byla napojena na spušťadlo, smrtící mechanismus byl uvolněn a šroub se obrovskou rychlostí vymrštil k cíli. To se právě stalo slepici Zoře. Ona klovla do struny a byla šroubem zasažena přímo do obličeje.“