Kdo je tu nejstarší, kdo je tu nejstarší!? Křičel Johann Strauss a tloukl o stůl svým občanským průkazem.

PRVNÍ STOPA JÁRY CIMRMANA V NAŠEM KRAJI
Jistě se ptáte, jak jsme na to přišli. Při současné rekonstrukci nedalekého zámku Navarov jsme si s pár přáteli řekli, je tady ta pravá chvíle zkusit popátrat, zda bychom nenašli nějakou zmínku o mistrově pobytu v našem kraji. Za tímto účelem byla založena pátrací skupina v počtu 21 členů a můj pes Ben. Hned druhého dne ráno okolo 8. hodiny jsme o jednoho člena přišli. Místní hospodský Tauš, když zjistil, že ze Zlaté Olešnice jdeme pátrat pěšky a ne autem, řekl / Na to se můžu ../ no prostě, že s náma nejde. Po dlouhém a náročném pátrání cirka okolo 11. hod dopoledne téhož dne nám část skupiny řekla, že musí domů na oběd. Tím se počet členů našeho týmu ztenčil. Zůstal jsem já a můj pes Ben.
Avšak v pátrání jsme nepřestali, a úspěch se dostavil. První stopu jsme našli k našemu překvapení ne na zámku, ale v podzámčí. V rozvalinách starého domku pasáka krav Hofhanzla Ben začal úporně hrabat, a hrabal a hrabal až vyhrabal hov-no nebylo to ale obyčejné-- ale takové kravské a jako rozšláplé, k mému překvapení bylo však ztvrdlé jako kámen. Samou radostí, že jsme aspoň něco našli, si někdo z nás ucvrkl. Hned vedle lejna ležel kus papíru, ten však nebyl od lejna poskvrněn, byl popsán. To, co tam bylo napsáno, nám vyrazilo dech. Dokonce jsem musel Benovi dát herdu do zad, aby ho zase chytil. Byl tam popsán příběh pasáka krav Hofhanzla.

„Jednoho dne jsem se vracel z vlastibořického kamenolomu, kde jsme byli na pastvě s mým početným stádem krav domů, přes navarovský most. Vtom jedna z mých dvou krav vykonala potřebu, vracím se s připraveným pytlíkem, abych po nás most uklidil. V tom přede mnou stojí vysoký muž v plášti a klobouku a dívá se do krásného údolí řeky Kamenice. Byl tou krásou tak uchvácen, že si ani nevšiml, že jednou nohou stojí v tom lejnu. I po té malé nepříjemnosti mě onen člověk velmi zdvořile pozdravil a odešel směrem ku Zlaté Olešnici. Řekl jsem si, to bude jistě zvláštní člověk a tak jsem si ten otisk vzal domů." Přátelé tady bych se rád pozastavil a upozornil na neobyčejný intelekt a chytrost místních prostých obyvatel, kdy Hofhanzl poznal při tak krátkém setkání s Járou Cimrmanem jaký je to velikán a na památku si to lejno ponechal.
Tento list, to je jasný důkaz o první stopě, tedy opravdové stopě Járy Cimrmana v našem kraji. Protože, jak již víme, Cimrman pak dával rady ve Zlaté Olešnici, působil v Tanvaldě/ Liptákově než ho jeho touha po poznání zavádí do osady Jizerka, kde náš krásny kraj opouští, tam ale jeho poslední stopu už nemáme, asi si dával větší pozor, kam šlape. Jedno upozornění: běhá tady dost pejsků, tak dávejte pozor, kam šlapete. I když, kdo ví, možná je tu mezi námi nějaký potomek našeho velikána, a někde si rád jeho otisk vezme domů.
Text Jiří Plešinger