Bude-li ještě někdy příležitost a já budu požádán o nějakou výpomoc.... tak se vám na to vyseru!

Cimrmanova houpačka
Podle dřívějších nutno podoktnout amatérských – výzkumů se Jára Cimrman údajně dozvěděl pravdu o tom, že není dívka, až ve svých 16ti letech od zlomyslných spolužaček,
Nyní ovšem můžeme s klidným svědomím prohlásit, že nejnovější poznatky jasně hovoří o tom, že tato skutečnost začala být Járovi známa již a více jak dva roky dříve.
K této převratné události došle přesně zde na tomto místě. Dospívající Jaruška nedlouho před svými čtrnáctými narozeninami, opět vyrazila při návštěvě babičky na své oblíbené místo -lesní houpačku, kde byla od mala po sběru šišek a borůvek za odměnu houpávána. Tentokrát ovšem nešla rozvážným krokem po jejím boku, ale běžela napřed a při prudkém neopatrném dosednutí na prkénko houpačky došlo pod volnou sukní, překvapivě k velmi bolestivému přiskřípnutí. A protože nikdy nic podobného u ostatních dívek nezpozorovala, vnímavý - nyní tedy již vlastně chlapec- projevil zvídavého ducha a brzy sám zjistil skutečnost. Výrostek Jára pak zcela logicky tuto věc tajil a nadále se pohyboval mezi děvčaty a dosyta toho zneužíval. A když pak po dvou letech došlo k jeho ostudnému odhalení, začal on sám rozšiřovat upravenou historku, do nynějška mylně považovanou za pravdivou. Jak se posléze na konci našeho, výzkumu ukázalo, ona bolestivá událost překvapivě nezpůsobila zanevření chlapce Járy na svou oblíbenou houpačku. Na místo se opakovaně vracel, ale již sám bez babičky a houpačce svěřoval svá tajemství prvních lásek a tyto kapesním nožíkem vrýval de houpačky.
Po prozkoumaní dochovaných materiálů, polohy babiččina stavení, rychlosti její chůze a odhadu výdrže, jsme celkem rychle vytyčili malou oblast cca 5 a 5 metrů, kde jsme doufali v nalez houpačky. Bohužel marně. Následující dlouhé čtyři roky terénního výzkumu neprokázaly zhola nic. Již jsme se pomalu smiřovali s neúspěchem, když došlo k průlomové události. Jak se totiž ukázalo, veškeré naše tápání způsobil mylný výpočet výšky, v které bylo doposavad pátráno. Ta byla sice logicky stanovena na 70 až 120 centimetrů nad zemi, ovšem nikdo nevzal u potaz růst stromu v časovém úseku. Tedy zachránil nás až profesor Dandra, který se již ze zoufalství začal opíjet borůvkovým vínem a při jednom z dalších terénních pátrání znaven usedl pod vysoký dub a sáhl do batohu pro demižon se svým oblíbeným nápojem. Pří následném mohutném přihnutí konečně objevil v koruně dubu to, po čem jsme tak dlouho pátrali.
Ano, to je ona. Mistrova houpačka.
Samozřejmě jsme okamžitě houpačku podrobili bližšímu ohledání a zkoumání a to zcela potvrdilo naši hypotézu o této události. Podle rytin v houpačce je její pravost nezpochybnitelná. Ověřte si to sami.
Vy, kdož chcete Mistrovi vzdát hold na místě jeho velkého životního poznání, přiložte na šiškovou mohylu, která koresponduje s jeho dřívější zdejší činnosti, další kousek.